Quito - cesta do středu světa

Quito - cesta do středu světa

V severním Ekvádoru se pod mohutným a stále aktivním vulkánem Pichincha rozkládá téměř dvoumiliónová metropole Quito. Přestože je Quito velmi moderním městem, nezapře, stejně jako mnohá další jihoamerická města, svou koloniální minulost. Jeho koloniální centrum je dokonce tak krásné a ceněné, že bylo vyhlášeno památkou UNESCO.

Quito se rozkládá v andském údolí, přibližně 20 kilometrů již od rovníku, v nadmořské výšce 2850 metrů. Je tak druhým nejvýše položeným hlavním městem světa, předčí jej pouze bolívijská metropole La Paz, která leží ve výšce 3640 metrů nad mořem. Quito se rozrostlo v úzkém údolním pásu (šířka 5 až 10 km) podél východního svahu stratovulkánu Pichincha, který je tvořen dvěma samostatnými vrcholy, jež jsou od sebe vzdáleny 6 kilometrů. Jde o neaktivní vulkán Rucu Pichincha (4700 m) a aktivní Guagua Pichincha (7494 m), který je pod neustálým dohledem seismologů. Naposledy dal o sobě vědět v dubnu roku 2003. 

Historie Quita sahá daleko do předkolumbovské éry, kdy v této oblasti žili lidé kmene Quitu, po nichž také dostalo nově založené město jméno. Quitové se sjednotili s indiány dynastie Shyris a na počátku 14. století ještě s dynastií Puruhás. Potomci těchto lidí vedli v 15. století četné boje s Inky o zdejší území a také o Quito, které bylo do roku 1526 hlavním městem Incké říše. Předkoloniální Quito bylo roku 1534 dobyto španělskými dobyvateli. Inkové však raději, než aby předali své město Španělům, srovnali Quito se zemí a ponechali jim jen trosky. Znovu město nechal v ryze evropském stylu vystavět španělský vyslanec Sebastián de Benalcázar. Řada koloniálních budov, které vznikly v té době, se podařilo dochovat dodnes. Nachází se převážně v centru města.

Foto: katedrála v Quitu

Historické koloniální centrum Quita, které je památkovou rezervací UNESCO, je tvořeno bílými domy, katolickými kostely a katedrálami postavenými v typické koloniální architektuře. Úzké uličky, které tuto část metropole protínají, vedou na četná náměstí s kašnami. V samotném srdci města se rozprostírá Plaza de la Independencia (Náměstí Nezávislosti), na němž stojí mnoho významných staveb, jako je například Prezidentský palác, Arcibiskupský palác či katedrála. V blízkosti náměstí se pak tyčí ještě klášter sv. Augustina, který se stal místem posledního odpočinku mnoha hrdinů padlých v bojích za nezávislost Ekvádoru. V roce 1809 byla v tomto klášteře také podepsána deklarace nezávislosti.

Nad Náměstím Nezávislosti každého jistě zaujme kopec Panecillo, kterému dominuje až příliš kýčovitá socha okřídlené Panny Marie - Virgen de Quito. Pokud se k ní vydáte, naskytne se vám z Panecilla krásný výhled na panorama města. Turistům se doporučuje se na kopec vydávat po hlavní silnici, je to sice dál, ale bezpečnější. Byly totiž zaznamenány případy přepadení turistů, kteří se na Panecillo vydali skrze úzké uličky směřující přímo k jeho vrcholu. 

Dalším významným náměstím je Plaza San Francisco (Náměstí sv. Františka), v jehož blízkosti se nachází jedna z největších dominant Quita - jezuitský kostel La Compaňía de Jesús z roku 1605. Jde o historicky i kulturně nejvýznamnější stavbu metropole a také jeden z nejvelkolepějších svatostánků v celé Latinské Americe. Stavba tohoto barokního kostela trvala dlouhých sto let a dnes návštěvníky uchvacuje jak svou venkovní, tak i vnitřní výzdobou. Fasáda je plná sloupů a soch, vnitřní stěny kostela jsou zase zdobeny červenou a zlatou barvou, které mu dodávají na honosnosti. V interiéru jsou k vidění také zlatem vykládané oltáře a fresky. Z La Companíe pochází také jeden z nejkrásnějších a nejcennějších obrazů světa, kterým je Matka boží bolestná. Obraz si zde však prohlédnout nemůžete, je uložen v trezoru ekvádorské Národní banky. Ze svého bezpečného úkrytu je dílo vynášeno pouze v době konání těch nejvýznamnějších státních svátků. V chrámu jsou uloženy také ostatky patronky Quita, Santa Marianity de Jesús. Tato chudá dívka trpící hladomorem nechala boha, aby jí vzal život a za něj dal život v blahobytu ostatním lidem. Za tento svůj čin byla svatořečena. 

Na Náměstí sv. Františka se nachází ještě kostel a klášter sv. Františka, který se začal stavět v roce 1543 jako součást obnoveného španělského Quita. O několik ulic dále je možné si prohlédnout kostel San Augustin, jehož prostory slouží jako muzeum. V celém Quitu je nespočet muzeí a galerií, milovníci historie a umění si zde tak rozhodně přijdou na své. Například v Národním muzeu je k vidění neuvěřitelné množství archeologických nálezů, zejména keramiky, pocházejících ze nejrůznějších období a od různých kultur. Ve vitrínách jsou krásně nasvícené rituální předměty ze zlata, stříbra a mědi a seznámit se můžete i s náboženským koloniálním uměním. Za kulturou je však možné vyrazit také do místního divadla Teatro Sucre, které bylo vystavěno v roce 1878. Několik bloků jižně od Náměstí sv. Františka se rozkládá náměstí Santo Domingo, které je považováno za jakési centrum všeho dění. Přestože není nijak zvlášť velké, je poměrně živé a stojí na něm i stejnojmenný kostel. Turistům se příliš nedoporučuje toto náměstí navštěvovat po setmění, protože se stává místem, kde se schází žebráci, prostitutky a všelijaká spodina. 

Ve starém centru města rozhodně nevynechejte procházku nádherně zachovalou ulicí La Ronda lemovanou bílými kamennými domky. V této ulici v minulosti sídlili ekvádorští umělci - malíři, sochaři, spisovatelé či herci, v současnosti je lemována kavárnami, restauracemi a obchůdky. Z místních barů se každý večer ozývá živá hudba a v podnicích bývá dosti plno. Skvělé je na Rondě to, že nejde o ryze turistickou oblast, převážnou část návštěvníků tvoří místní lidé. 

Severně od historické části Quita se rozkládá nové město, kde jsou převážně sídla firem a mezinárodních společností, najdete zde také hotely, restaurace a nákupní centra. Za centrum moderního Quita je považována třída Avenida Amazonas a oblast Mariscal Sucre, která je považována za hlavní turistickou zónu. V novém městě stojí za návštěvu Vivárium zasvěcené studiu ekvádorských plazů a obojživelníků, prohlédnout si v něm můžete hady, leguány, žáby i želvy. V metropoli nechybí ani četné parky, které jsou skutečnými oázami zeleně uprostřed rušného velkoměsta. Jedním z nich je Park Carolina, kam místní obyvatelé chodí relaxovat, procházet se, sportovat, nebo zde pořádají pikniky. V parku je spousta stánků s občerstvením. Zdejší klid čas od času naruší pouze letadla, která prolétají dosti nízko nad stromy. Nedaleko odtud se totiž nachází letiště, které bylo netradičně vtěsnáno přímo doprostřed městské zástavby. 

V roce 2005 byla v Quitu vybudována kabinková lanovka, kterou se můžete dostat až k vrcholu neaktivního vulkánu Rucu Pichincha. Spodní stanice, v jejímž okolí byl vystavěn zábavní park, se nachází ve výšce 2950 metrů nad mořem a horní končí ve 4100 metrech. Kabinka pojme najednou šest lidí a zájem o cestu nahoru je značný. Proto se vám může stát, že budete muset vystát na lístek poměrně dlouhou frontu. Stojí však za to vydržet, protože budete odměněni nádherným výhledem na celé město. Za hezkého počasí je možné dohlédnout i na vzdálené sopky Cotopaxi (5879 m) a Cayambe (5790 m). Cestu lanovkou by však měli podnikat jen řádně aklimatizovaní lidé, protože z řídkého vzduchu, který nahoře panuje, se vám může snadno zatočit hlava. 

V případě, že vám vyjde čas, vydejte se z Quita autobusem do Středu světa (Mitad del Mundo). Tak je nazýván obrovský památník nacházející se asi 20 kilometrů severně od centra města, který vyznačuje rovník a odděluje tedy od sebe severní a jižní polokouli. Na dlažbě je zde vyznačena silná čára, kterou můžete vesele přeskakovat, nebo stát každou nohou na jiné polokouli. Mitad del Mundo je jednou z nejvyhledávanějších turistických atrakcí v Ekvádoru. V památníku korunovaném zeměkoulí se nachází etnografické muzeum, do něhož se vybírá vstupné. Přibližně 5 kilometrů severně od Mitad del Mundo se nachází vyhaslý kráter Pululahua hluboký 400 metrů.

- jap - 

Další články z Ekvádoru 
Cuenca – ráj ekvádorských pivařů
Galapágy tvoří 13 sopečných ostrovů

Článek byl zobrazen 25 770 krát.